Pojďme nasát atmosféru Paříže – procházku Latinskou čtvrtí s voňavou palačínkou, od Sorbonny kolem Panthéonu, na piknik do oblíbeného pařížského parku, kterým jsou Lucemburské zahrady. Vychutnáme romantiku místních kaváren. Procházku zakončíme u katedrály Notre-Dame, proslavené román Chrám Matky Boží v Paříž od Victora Huga.
[ad#obsah]
Sladká vůně palačinek
Pánev zasyčí a jemné těsto se rozlije doprostřed. Sleduji hnědookého, usměvavého kluka se zástěrou uvázanou kolem pasu. Zkušeným pohybem a pomocí speciální špachtle rozetře těsto od středu až po okraje, a otáčí se pro cukr. Palačinka už začíná vonět a za mnou stojí řada dalších asi pěti lidí. „Sucre“ zeptá se mě a po mém kývnutí sladce vonící pochoutku ocukruje. „Crêpe au chocolat“, přichází na řadu starší elegantní paní, s bílým kloboukem na hlavě. Ještě než se moje palačinka dodělá, sleduji tu rychlost, s jakou připravuje čokoládu a během vteřinky naporcuje celý banán. „Merci beaucoup“ usmívám se a pokračuji ve své procházce Latinskou čtvrtí v Paříži.
Sorbonna a Panthéon
Latinská čtvrť je historická část Paříže. Nachází se na levém břehu řeky Seiny. Je místem, kde si můžete vychutnat neobyčejný mumraj studentů v jejích ulicích, stejně jako klidná a tichá zákoutí. Mezi nejznámější památky této oblasti patří bezesporu světoznámá pařížská univerzita – Sorbonna. Ta byla založena v roce 1253. Její jméno je spjato s takovými osobnostmi, jako Tomáš Akvinský, Marie Curie, Honoré de Balzac nebo Erasmus Rotterdamský. Proto je také celá Latinská čtvrť plná knihoven, kaváren a především studentů. Díky nim, tedy spíše jejich nejpoužívanějšímu jazyku, dostala tato oblast své jméno. Latina byla hlavním jazykem všech studentů, profesorů vysokých škol a Pařížské univerzity.
Od Sorbonny už to není daleko k další významné památce, kterou je Panthéon. Ten je znám jako místo posledního odpočinku významných umělců, myslitelů a vědců, ze kterých můžeme uvést jména jako Voltaire, Jean-Jacques Rousseau nebo Victor Hugo. Dojídám palačinku a jdu směrem k Palais du Luxembourg (Lucemburský palác – sídlo francouzského Senátu), který obklopují Lucemburské zahrady. Ty pokrývají 25 hektarů a jsou nejoblíbenější pařížským parkem. V jejich středu je nádherné osmihranné jezírko. Lehám si do krásně zelené trávy a vytahuji knížku, stejně jako celá řada Francouzů, kteří si užívají svůj piknik během krásného podzimního dne. Zkrátka – to, že byla Latinská čtvrť již od středověku považována za centrum vzdělanosti Francie a celé Evropy, je zde všude patrné.
Kavárny jsou pro mnohé druhým domovem
Slunce pomalu klesá k obzoru, procházím uličkami a pozoruji ten pestrý a barevný život kolem. Mladá Francouzka s plnými rty nabírající kopečky malinové zmrzliny, řada lidí čekající na galette (slané palačinky), starší pán s čepicí na stranu rovnající křupavé bagety do regálů, smějící se studenti procházející kolem, elegantní dámy s vysokými podpatky spěchající na obchodní schůzi… starší vkusně oblečený pár, sedící v kavárně. Sedí u kulatého stolku, před sebou grand crème (velká káva s mlékem), pán je začtený do pařížských novin, zatímco dáma kouká směrem do ulice.
Kavárny jsou naprosto specifickým místem a v životě Pařížanů mají mimořádný význam. Jsou prostředím, kam se chodí posedět, potkat se s přáteli a probrat obyčejný život. A jak si jistě všimnete, není vůbec nic divného, vychutnat si takovéto posezení o samotě. Pro mnohé je jejich oblíbená kavárna druhým domovem. Tato tradice je hluboce zakořeněná, vždyť nejedna kavárna má slavnou historii, jakožto místo setkání umělců a intelektuálů. Pro vaši zvědavost, první kavárna otevřela své dveře již v roce 1686 a nacházela se právě na Levém břehu (jmenovala se Le Procope, dodnes jako restaurace existuje).
Po stopách Quasimoda
Houf ptáků se zčistajasna prudce rozletí a vznese směrem k obloze. Pár pírek doplachtí na zem a já sleduji malého kluka, stojícího na vyvýšeném místě s rozpaženýma rukama. V nich má rozdrobené kousky rohlíku a hlasitě se směje, když přilejí první ptáci zpět a nesměle z jeho ruky ochutnávají. Náhle se obloha zatahuje a na zem dopadají jakoby nesmělé, první kapky deště. Vytahuji foťák, abych si tu jedinečnou kompozici vyfotila. Za zády malého chlapce se totiž mohutně rýsuje katedrála Notre-Dame neboli Chrám matky boží. Velkolepá gotická stavba, která vznikla v letech 1163-1375 patří mezi nejznámější památky v Paříži. Během 18. století utrpěla značné škody a svou daň si vybrala především revoluce. V době, kdy Napoleon sám sebe korunoval císařem, byla již v žalostném stavu. Pak ale zasáhl osud a slavné katedrále byla vrácena její bývalá krása. Sedám si naproti vchodu a vytahuji knihu, kterou bych ráda dočetla. Knihu, která významně zasáhla do života Katedrály Notre-Dame: román Chrám Matky Boží v Paříži, napsaný Victorem Hugem v roce 1831. Příběh Esmeraldy a Quasimoda tak žije ve zdech katedrály i dnes.
Autor: Hanka Dekojová, průvodkyně CK Mundo, píše články o dovolené v Paříži