Před námi je nový miniseriál o vylepšení paměti. V jeho prvním díle se budeme věnovat problematice, se kterou se denně potýkáme – jak si zapamatovat jména lidí, které potkáváme.
[ad#obsah]
Jistě to všichni znáte, jste na nějaké akci, kde potkáte kamaráda obklopeného dalšími lidmi. Kamarád ihned zamumlá: „tohle je můj bratranec Petr, tohle je moje spolužačka Jana, …“. Všem podáte ruku a už v tom samém okamžiku si nepamatujete, jak se vlastně jmenují. Dříve nebo později pak dojde k nějaké trapné situaci, protože nevíte, kdo je kdo.
Pokud při představování jméno přeslechnete nebo nebudete dobře rozumět, klidně si ho nechte zopakovat ještě jednou. Rozhodně to není nic neslušného – na rozdíl od toho, když se budete zoufale vyptávat později, až to bude třeba.
Pak si dejte práci s tím, abyste si jméno zapamatovali. Nejlépe uděláte, když ho hned zopakujete. Můžete například říct: „Ahoj Jano, velice mě těší, že Tě poznávám …“ Tím si dáte práci s vybavením jména a jeho vyslovením a navíc ho znovu slyšíte.
V průběhu setkání si jméno ještě několikrát v duchu zopakujte.
Pokud k tomu bude příležitost, tak jméno klidně ještě znovu vyslovte nahlas: „Jano, kam ty chodíš na školu?“, „Můžu si sednout tady vedle Jany?“, … Nejenom, že si tím utvrdíte znalost jména, ale jistě potěšíte danou osobu tím, že si její jméno pamatujete a že ji dokážete při hovoru konkrétně oslovit.
Hlavně to ale s tím používáním jmen nepřežeňte!
Pokud se seznamujete s více lidmi najednou a máte problém, komu přiřadit jaké jméno, zkuste si vytvořit asociace. Zapojte představivost. Najděte si na každém nějaký charakteristický prvek, který je dobrý pro zapamatování (piha, brýle, účes, knír, vousy, …)
Když se vám například představí Petr Mlynář, ta si ho představte v bílé čepici celého zaprášeného od mouky. Jakmile bude třeba si vybavit jeho jméno, vzpomenete si na mouku -> mlynáře -> Mlynáře -> Petra. Nebo Stanislava – jistě její účes připomíná pobořený stan. Nebo Růžena – při seznamování si představte, že má ve vlasech zapletenou růži. Atp.
Můžete využít i podoby s nějakou známou osobností. Není pan Václav podobný na Václava Klause? Vždy, když ho potkáte, vzpomenete si na Václava Klause a hned víte, že se jmenuje Václav.
Dale Carnegie, americký odborník na motivační komunikaci, říká: „Nejsladším slovem pro každého člověka je jeho křestní jméno.“ Jeho zapamatováním dáváte člověku najevo, že je pro vás důležitý, že vám stojí za trochu paměťové námahy a že se o něj zajímáte.