Konkrétní případ, jak probíhá integrace studia handicapovaných studentů, a to na gymnáziu v Českých Budějovicích. Konkrétně na střední škole EDUCAnet.
[ad#obsah]
„Dnes má referát Filip! Tak pojďte, Filipe, k tabuli“ Z přední lavice vycouvá chlapec na vozíku a vesele přijede před tabuli. Nikdo se tomu nediví. „Tak já bych začal,“ promluví usměvavý student.
Zapojení handicapovaných studentů do běžné výuky je dnes stále častějším aspektem moderního vzdělávání. Namísto nejrůznějších psychologických rozborů se dnes klade naprosto zaslouženě důraz na základní věc – zařadit handicapovaného studenta do normálně fungující třídy, do lavice k ostatním spolužákům a místo nejrůznějších úprav ho prostě brát jako běžného studenta.
Mgr. Petr Kuba, učitel z gymnázia a střední odborné školy v Českých Budějovicích, která je součástí sítě středních škol EDUCAnet, popisuje, jak tato integrace funguje právě zde. „Na naší škole je tělesně postižený student, který se do běžné výuky zapojil od prvního ročníku. Když přehlédnete třídu od katedry, téměř si ani nevšimnete, že ne všichni studenti sedí na židlích. Teprve až když vyvoláte chlapce v první lavici u dveří k tabuli, všimnete si, že přijede na vozíku. Do té doby v lavici pracoval se svým notebookem stejně jako celý zbytek třídy, takže cizí příchozí nezpozoruje nic výjimečného, hlásí se a pracuje stejně jako všichni ostatní. Ještě dnes je ale takováto pozice tělesně postiženého studenta výjimečná. V dobách minulý a často i dnes na sebe upozorňuje buď tím, že sedí sám v lavici, často ještě zadní, nebo také tím, že jako jediný ve třídě pracuje s notebookem. Ani jedna z těchto věcí na naší škole není. S notebookem pracují všichni studenti, takže ani sám Filip nemá pocit, že je, v negativním slova smyslu, něčím výjimečný. Jeho schopnosti v oblasti výpočetní techniky, kterou u nás studuje, jsou navíc poměrně na výši, čili v kolektivu svých kamarádů je uznáván i po odborné stránce. V lavici sedí se svým kamarádem a panuje u nich tak dobrá nálada, že je někdy musí učitel dokonce umravnit. Žádný zakřiknutý samotář se tady nekoná. Ne vše se dá ale zvládnout pouhým zařazením do běžně fungující třídy, bez některých úprav, zvlášť pro pohyb v patrové škole, se prostě neobejdete, a tak má na naší škole Filip svou asistentku. Ta je součástí zaměstnanců školy, takže komunikuje s učiteli, informuje je o Filipových možnostech, domlouvá termíny referátů a zkoušek, pokud je něco takového potřeba. Někdy dokonce sedí ve třídě a píše pro Filipa zápisky. Nesedí však u Filipa, ten je mezi svými kamarády. Po skončení výuky ji potkáte, jak Filipa veze po chodbě, popřípadě mu pomáhá po schodech. A když není „po ruce“ asistentka, pomohou studenti. Na naší škole je Filip prostě normálním studentem a kamarádem.“
Dana Šalamunová