O tom, jak se cítí američtí studující navazujícího magisterského studia na České zemědělské univerzitě a proč si vybrali právě tuto školu, hovoříme s jejich koordinátorem Peterem Kumble, Ph.D., a několika studenty.
[ad#obsah]
Jak jste se dozvěděli o ČZU?
Peter Kumble: Vyučuji na University of Massachusetts, ale doktorské studium jsem absolvoval na Fakultě životního prostředí ČZU v roce 2009. Loni jsem se do Prahy vrátil se skupinou studentů. Původně měla přijet pouze jedna studentka, které vedení ČZU nabídlo rektorské stipendium. Když jsme pak začali domlouvat detaily, ukázalo se, že v Česku je více zdrojů, a oslovil jsem kolegy ve Spojených státech s nabídkou pro jejich studenty. A dnes na FŽP studuje magisterské obory dvanáctičlenná skupina studentů ze všech koutů USA.
Sage Sluter: Pocházím z Massachusetts, studovala jsem krajinnou architekturu a přijela jsem, abych v tomto studiu pokračovala.
Brittany Bemko: Také jsem z Massachusetts, studovala jsem architekturu a design se zaměřením na urbanismus.
Cameron Bodine: Pocházím z Utahu, na Státní univerzitě v Utahu jsem studoval krajinnou architekturu. A protože mne mezi jinými učil i Peter Kumble, využil jsem této jedinečné nabídky.
Jennylyn Redner: Jsem z New Yorku, studovala jsem na Státní univerzitě v Severní Karolíně ekologii a biologii. Když jsem se jednoho dne od Camerona dozvěděla o možnosti studovat v Praze ochranu přírody, řekla jsem si „Proč ne?“ O České republice jsem toho předtím mnoho nevěděla. Znělo mi to exoticky, dobrodružně… A také jsem chtěla mít magisterské studium přímo v oblasti mého zájmu – ochrany přírody. Myslím, že to bude akraktivní i pro mé budoucí zaměstnavatele.
Myslíte, že ocení, jak řekl Cameron, jedinečné studium ve vzdálené zemi?
Jennylyn: Myslím, že studium v Praze je pro Američany ojedinělou zkušeností, je pro mě v tomto smyslu možností stát se jedinečnou. A možná, že si jednou při pohovoru někdo v mém životopise všimne, že jsem studovala v České republice. Zaujme ho to a bude se ptát dál.
Brittany: Schopnost studovat dlouhodobě v zahraničí zaměstnavatelé oceňují. Ale i já vidím přínos především pro můj osobní rozvoj.
Cameron: Myslím, že samotná Praha prostě zaujme při pohovorech, je to přirozené téma rozhovoru.
To vás motivovalo ke studiu v Praze?
Cameron: Moje sestra a švagr před lety také studovali v Evropě – v Nizozemí. Měli možnost trochu cestovat po Evropě a básnili o Praze jako o městě, které má relativně zachovalé historické jádro. Chtěli to vidět na vlastní oči.
Jennylyn: Také jsem slýchala od známých, jak je Praha krásná, jak se tu dobře žije. Moje babička pochází z Ukrajiny. Když slyšela, že bych se mohla podívat do Česka, byla nadšená. Máme tu kořeny a zajímá mne slovanská část Evropy.
Sage: Paradoxně nikdo jiný z naší rodiny kromě mě a nedávno mojí sestry nevycestoval mimo Spojené státy, i když i naše rodina pochází z Evropy. Ale zajímá mne krajinná architektura a kulturní krajina je v Evropě úplně jiná než u nás.
Peter: Myslím, že pro většinu z nás je fascinují zdejší provázání krajiny s historickými sídly. Nedávno jsme se studenty navštívili vesnici, která pochází ze čtrnáctého století. Procházeli jsme místy, kde lidé žili a pracovali, ještě než do Ameriky dorazil Kolumbus! Ochrana přírody, management krajinné tvorby, management nerostných zdrojů, urbanistické přístupy… To vše je odlišné od Spojených států. Nechci hovořit za studenty, ale pro mne je kontakt se zdejšími přístupy ke kulturní krajině vždy podnětem k reflexi toho, jak to děláme my v Americe.
Sage: Velký benefit je také to, že zde můžeme studovat dva roky. Za tak dlouhou dobu lze skutečně poznat místní prostředí a kulturu a porozumětjim. Část bakalářského studia jsem absolvovala v Anglii, ale to byl Erasmus – šlo jen o pár měsíců.
Cameron: Je to něco úplně jiného než uspěchané turistické zájezdy, ale i než to, co jsem poznal ve škole u nás. Tam se také spěchalo, byli jsme pod neustálým tlakem soutěžení, kdo bude lepší. Teď si užívám přemýšlivější evropský životní styl.
A jak se vám líbí styl výuky na ČZU?
Jennylyn: U nás jsem byla zvyklá na kolotoč přednášky, cvičení, samostatná práce, kontrola prací, tvrdé plánování dalších úkolů. Termíny a zase termíny. Tady vnímám mnohem větší volnost, mnohem víc záleží na mně. Není tu nikdo, kdo by mne průběžně kontroloval. To je prima.
Peter: Možná to souvisí s rozdílným přístupem ke studentům v bakalářském či magisterském stupni?
Jennylyn: Částečně asi ano, ale nemyslím, že by to vysvětlovalo tu rozdílnost samu o sobě.
U nás máme semestr dlouhý čtyři měsíce. Čtyři měsíce permanentního tlaku. U vás si vážím určité volnosti doprovázené nabídkou hlubšího záběru. Cením si přirozeného kontaktu s profesory, kteří vám po prvním oťukání nabídnou konkrétní spolupráci na výzkumu. U nás, když už jsme se dostali do genetické laboratoře, tam bylo strašně moc studentů. Teprve když jsme se prosadili a učitele zaujali, měli jsme šanci na něčem opravdu pracovat.
Cameron: Vrátil jsem se do školy po třech letech v zaměstnání a ten přechod zpět do školy pro mne byl velmi náročný. Ale jsem rád, že mohu magisterské studium absolvovat tady. Podobně jako Jennylyn si vážím přístupu profesorů na FŽP. Když projevíte iniciativu a zájem o poznání, můžete se účastnit opravdu zajímavých projektů. Vím, že i u nás ve Státech, když jsem řekl, že budu studovat v Praze, znali někoho, kdo tady dělá špičkový výzkum v nějaké hodně specifické oblasti.
Peter: Pro mě je cenné, že mám možnost hlouběji proniknout do organizace výuky na fakultě. Velkou „školou“ pro mne také bylo získávání všech potřebných povolení. Bez pomoci českých kolegů z fakulty bychom tou houští pravidel asi vůbec nepronikli. Byla to pro nás velká „výzva“ a možná jsme byli první takto velkou skupinou na ČZU a příště už to půjde snadněji.
Upřímně řečeno, pro nás bylo nepříjemným překvapením, že nám různé zastupitelské úřady dávaly odlišné informace. Odkazovaly nás na web, kde kolikrát přeskočil jazyk z angličtiny do češtiny… To se projevilo v tom, že jsme museli některé dokumenty předkládat opakovaně, a podobně. Dokážete si představit, co to je při amerických vzdálenostech!
Sage: Překvapilo nás také, že v Praze nebylo možné vše vyřídit na jednom místě. Prostě výzva! (smích)
Vraťme se ještě ke studiu. V čem se liší atmosféra výuky tady v Česku a ve Spojených státech?
Brittany: U nás se při výuce používá mnohem více dialog. U nás je normální přerušit výklad dotazem. Tady převládá styl výuky, kdy mluví především učitel. Místo pro dotazy je až na konci přednášky.
Peter: Když jsem loni jako americký profesor přednášel českým studentům, zeptal jsem se na konci: „Máte nějaké otázky?“ A studenti na mne koukali zaskočeně. Překvapilo mě to.
Jennylyn: U nás je také běžné, že během zimních i letních prázdnin běží doplňková intenzivní výuka pro, ty kdo mají o nějakou oblast hlubší zájem.
Cameron: Souvisí to s tím, že v Americe je ke studiu mnohem komerčnější přístup. Na zkoušky například máte jen jeden pokus. Když neuspějete, zopakujete si celý předmět, a samozřejmě si připlatíte.
Josef Beránek