Studujete vysokou školu? A jste z toho občas pěkně zoufalí? Nevíte kudy dál, jak si poradit s přísnými profesory, či se zapeklitým zkouškovým obdobím? Nevěště hlavu! Máme pro vás pár užitečných tipů, se kterými se přes své studentské problémy hravě přenesete.
[ad#obsah]
Jak přežít nudnou přednášku
Je to pěkná nuda a táhne se už půl druhé hodiny. Profesor s prořídlými bílými vlasy na stupínku unylým hlasem přednáší cosi o předsokratovské filosofii a vy desítky minut marně dumáte, k čemu vám kdy budou dobré poznatky o Zénónovi z Eleje a jeho paradoxech… Ať o tom přemýšlíte, jak chcete, nakonec si stejně přiznáte trpkou pravdu, že vám to bude k ničemu, ale i tak se to musíte ke zkoušce naučit. Většina studentů si nudnou přednášku zkracuje čmáráním různých obrázků do poznámek nebo hraním piškvorek se sousedem. Za starých dobrých časů mohl situaci zachránit Rodokaps, důmyslně ukrytý pod lavicí. Jenže ať už se místo přednášky věnujete čemukoli, vždy vám i ta největší nuda bude připadat méně nudná, když při tom budete moci uzobávat něco moc dobrého. Zkuste Mini Polomáčenky. Jen musíte dávat pozor, aby snad šustění pytlíku pod lavicí nebylo hlasitější, než slábnoucí hlas pana profesora…
Jak na profesora
Snad na každé vysoké škole existuje nějaký profesor, u kterého se ústní zkouška mění ve vstup do jámy lvové. Než na vás dojde řada, tak se dlouhé minuty potíte a máte pocit, že až se na vás přísný profesor podívá, zapomenete i své datum narození. Co byste v tu chvíli dali za to, znát nějakou magickou formulku, která vám pomůže z dané situace bezpečně vybruslit. Tak tady je… Každý profesor si myslí, že právě jeho obor je ten nejdůležitější na světě. A vy během ústní zkoušky musíte ukázat, že si to myslíte také. Když se vás tedy profesor ku příkladu zeptá na bipolární rozdělení světa po druhé světové válce, nemůžete se zatvářit, jako že je to ten největší nesmysl, jaký jste kdy v životě slyšeli. Naopak! Je třeba, abyste svůj výklad začali konstatováním, že se „jednalo o velmi komplikovanou problematiku s celou řadou variabilních aspektů“. Když začnete svou odpověď právě touto větou, budete působit velmi chytře a profesor navíc získá dojem, že o věcech přemýšlíte a bude doslova unesen! Navíc má tato věta téměř univerzální použití, takže ji mohou použít studenti skoro všech vědních oborů – no řekněte sami, znáte snad ve vědě nějakou problematiku, která by nebyla široká a neměla řadu variabilních aspektů?:-). A ještě něco – fakt to funguje!!!
Jak přežít zkouškové období
Průvodním jevem zkouškového období jsou většinou bezesné noci plné učení a marného dohánění všeho, co jsme během semestru totálně vypustili v zájmu nerušeného studentského života. Pár posledních hodin před zkouškou naštěstí přichází uklidňující vědomí, že co jsme se nenaučili doposud, to už se do zkoušky nenaučíme vůbec a navíc všechno vždycky nějak dopadne… Pokud ale chcete přežít nejen tohle perné období, ale jde vám o to přežít i na škole, pak ve zkouškovém musíte prostě zabrat. Ideální je opustit na pár dní přeplněnou a hlučnou kolej a uklidit se někam, kde budete mít na učení optimální podmínky. Není od věci uklidit se na nějaký čas třeba k babičce, která vás jistě nebude od učení rozptylovat a navíc se vám postará i o vydatný catering. Ten je mimochodem moc důležitý, protože jak známo, mozek jede na cukry, které byste mu tedy během učení měly neustále doplňovat. V průběhu zkouškového období proto tolik nehleďte na štíhlou linii a klidně si trochu dopřejte. Třeba Zlaté Polomáčené Mini jsou ideální chuťovka, kterou můžete vesele ukusovat, až budete trávit večery, pohrouženi do poznámek.
Jak přežít otázku: „A co ty to vlastně studuješ?“
Ať už studujete kybernetiku, makromolekulární biologii nebo psychologii, občas se najde ve vašem okolí někdo, kdo zatouží, abyste mu předmět svého studia nějak srozumitelně vysvětlili a vtáhli ho do tajů vašeho vyvoleného vědního oboru. Vysvětlit starší generaci, pro kterou byly všechny sociální vědy shrnuty do všeobjímajícího učení marxismu-leninismu, co je třeba taková sociální a kulturní antropologie, je tedy fakt pěkný oříšek! Proto je nejsnazší začít úplně jednoduše, polopaticky. „No, babi, to máš tak… na světě žily a žijí různé kultury a těm se sociální a kulturní antropologie snaží porozumět a popsat je. Chápeš?“ Babička to možná pochopí, ale buďte si jistí, že hned v zápětí bude následovat další všetečná otázka: „A k čemu ti, Venoušku, ta tvoje sociální a kulturní antropologie bude?“ S odpovědí na tuhle otázku vám už ale neporadíme. S tím si musíte poradit vy – a začněte tím, že nejprve odpovíte sami sobě.
Barbora Dušková