Na soukromé vysoké škole se platí za vzdělávání, ne za vzdělání


Ministerstvo školství vytváří nový vysokoškolský zákon a jasné obrysy získává také výše i forma školného na veřejných vysokých školách. Praxi běžnou na soukromých školách tak s největší pravděpodobností brzy vyzkouší všichni, kdo mají o studium zájem.

 

 

[ad#obsah]

 

Ministerstvo školství vytváří nový vysokoškolský zákon a jasné obrysy získává také výše i forma školného na veřejných vysokých školách. Praxi běžnou na soukromých školách tak s největší pravděpodobností brzy vyzkouší všichni, kdo mají o studium zájem. „Zcela zásadním je v tomto kontextu fakt, že studenti neplatí za vzdělání, ale za proces vzdělávání,“ popisuje kvestor Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky (VŠMIE) Radek Řechka a dodává: „Během deseti let fungování, které má naše škola za sebou, jsem si ale vědomi, že existuje stále velké množství lidí, kteří rozdíl nevidí, i když je zcela zásadní. Vysvětluje totiž jednak fakt, že titul si na dobré vysoké škole nekoupíte, jednak poukazuje na skutečnost, že zavedením školného na veřejných školách bude třeba změnit přístup těchto institucí ke studentům. Rázem se z nich totiž stanou klienti.

 

Na soukromé vysoké škole neplatíte za titul
Že není jednoduché získat na soukromé vysoké škole titul, dokládají některé statistiky. Například právě VŠMIE patří mezi ty, kde vyžaduje cesta k titulu vysoké studijní nasazení a škole jde především o studijní výsledky. Důkazem je počet jejích absolventů. Od roku 2002 nastoupilo na VŠMIE cca 3700 studentů, z nichž 329 absolvovalo studium a získalo titul, 1505 studentů muselo neúspěšně skončit. Úspěšnost dokončených studií oproti předčasně ukončeným je tedy 21 procent. „Absolutně se soustředíme na to, abychom ze studentů dostali jejich maximum,“ popisuje kvestor Radek Řechka. „A výsledky tohoto přístupu se dostavují. Půl roku po absolvování školy najde zaměstnání sto procent našich studentů.

 

Škola však svým studentům vychází vstříc v mnoha ohledech, stojících zejména na poskytování vynikajícího servisu. Řadí se mezi ně automatické poskytování studijních materiálů, časová flexibilita či časté využívání metod e-teachingu spojeného s přístupem k videozáznamům přednášek. „Díky školnému je možné přistupovat ke každému studentovi individuálně, chovat se k němu jako ke klientovi a věnovat mu patřičnou pozornost,“ vysvětluje kvestor výhody školného na soukromé škole a dodává: „Právě proto je tedy rozdíl mezi vzděláním a vzděláváním tak zásadní a to v kontextu školství jako celku. Se zavedením školného na veřejných institucích je potřeba provést jistou formu osvěty. Studenti si totiž musejí uvědomit, že neplatí za to, že jim někdo něco nalije do hlavy, ale za přístup k informacím, za kvalitní vyučující a v ideálním případě také za vstřícnost a flexibilitu škol.“ I proto VŠMIE v tomto ohledu přichází s osvětově-propagační kampaní: „Paměť si koupit můžeš, vzdělání si nekoupíš“, jíž chce na aktuální problém upozornit.

 

 

Roman Hřebecký

 


Napsat komentář