O soukromých vysokých školách panuje mezi veřejností mnoho mýtů. A jak to u mýtů bývá, od pravdy se značně vzdalují. Některé z nich se podařilo v průběhu minulých let vyvrátit, což se projevilo rychle rostoucím počtem studentů nastupujících do privátních vysokoškolských kampusů. Více než 50 tisíc studentů, kteří dnes soukromé vysoké školy navštěvují, se brzy stalo advokáty své vlastní akademické půdy. Jaké by mohly být jejich reakce na sedm nejčastějších mýtů o soukromých vysokých školách?
[ad#obsah]
- Mýtus: Absolventi soukromých vysokých škol se v praxi uplatňují mnohem hůře než jejich kolegové ze škol veřejných.
Fakta: Vždy záleží na konkrétních vysokých školách. Existují dobré a horší soukromé vysoké školy, stejně jako dobré a méně kvalitní vysoké školy veřejné. V průměru je ale uplatnění absolventů obou druhů vysokých škol téměř identické. Například absolventi Vysoké školy obchodní v Praze nalézají podle interního průzkumu pracovní uplatnění velmi snadno především díky připravenosti po praktické stránce. „U nás studují multidisciplinární obory, které čekají v budoucnosti velké investice, ať je to cestovní ruch nebo letecká doprava. Někteří z nich se navíc věnují tak unikátnímu zaměření, že jejich uplatnění už je předem zajištěné,“ říká prorektor Vysoké školy obchodní v Praze Jan Lajka.
- Mýtus: Pedagogové na soukromých vysokých školách nedosahují příliš vysokých kvalit. Mezi akademiky soukromých a veřejných škol jsou velké rozdíly.
Fakta: Kvalitní soukromé vysoké školy zaměstnávají jako své kmenové pedagogy uznávané experty, kteří zde získají lepší pracovní a finanční podmínky než na školách veřejných. Mnozí z pedagogů ale působí zároveň na veřejných i soukromých školách, takže studenti mají možnost srovnání. „Vysoká škola obchodní v Praze si vybírá takové pedagogy, kteří se s tím, co přednášejí, dennodenně setkávají v praxi. Studentům nepředávají jen teoretické znalosti, ale obohacují je především o praktické zkušenosti,“ tvrdí Jan Lajka.
- Mýtus: Prominutí přijímacích testů způsobuje nižší úroveň studentů soukromých škol.
„Taková námitka se může týkat snad jen prvního semestru, kam uchazeči vstupují bez jakékoliv selekce, tedy bez vstupních testů či pohovorů. Studenti nemusí při vstupu na soukromou vysokou školu spoléhat na momentální štěstí a encyklopedické znalosti u jediného přijímacího testu, ale své znalosti a schopnosti prokáží během delší doby,“ oponuje Jan Lajka jednomu ze zavedených mýtů. Chuť studovat je jednoduše dostatečným argumentem, proč uchazeče přijmout.
- Mýtus: Soukromé vysoké školy produkují „rychlokvašky“. Studenti dostanou za své peníze akademický titul v kratším čase a bez větší námahy.
Dlouhodobě by byla strategie „rozdávání“ titulů pro školu sebevraždou. V nejvyspělejších zemích světa jsou soukromé vysoké školy vnímány jako vysoce výběrové a prestižní instituce, protože si svou pověst získaly právě na svobodném trhu. „Vedení školy a pedagogové nesou s každým uděleným titulem svoji kůži na trh. Vzhledem k tomu, že soukromé školy bojují o své studenty v neúprosné tržní soutěži, je jejich prestiž mnohem důležitější než u škol veřejných,“ argumentuje Jan Lajka z Vysoké školy obchodní.
- Mýtus: Soukromé vysoké školy jsou neúměrně drahé. Takové studium si mohou dovolit jen děti bohatých rodičů.
Pravdou je, že zejména zahraniční anglosaské vzdělávací instituce požadují za své služby nemalé sumy, ale existují i soukromé vysoké školy, kde je výše školného úměrná možnostem uchazečů. Na Vysoké škole obchodní v Praze platí bakaláři 22 500 korun za celý semestr. Tato cena patří v porovnání se zahraničními i českými školami mezi nejnižší. „Drtivá většina studentů naší školy má možnost si na školné vydělat vlastní prací, aniž by byli závislí na pomoci rodičů. Rozvrh se tomu přizpůsobuje, návaznost hodin je plynulá a neexistují nekonečné přestávky,“ vysvětluje Jan Lajka.
- Mýtus: Soukromé vysoké školy jsou zlatým dolem pro své zřizovatele. Jde jim pouze o finanční zisk a nikoli o úroveň absolventů.
Praxe potvrdila, že škola, která se zajímá pouze o svůj finanční zisk, má téměř jepičí život. Pokud si má soukromá vysoká škola vybudovat renomé a setrvat na vzdělávacím trhu, nemůže svoje působení spojit s honbou za maximálním ziskem. „Řada soukromých škol má navíc právní statut neziskové organizace. Vysoká škola obchodní je obecně prospěšnou společností,“ upřesňuje Jan Lajka.
- Soukromé vysoké školy si zatím v České republice nevytvořily žádnou tradici.
Při pohledu do historie zjistíme, že soukromé vysoké školy fungovaly na českém území za první československé republiky a dokonce i za rakousko-uherského císařství. Po roce 1989 začínalo soukromé vysoké školství opět od základů, ale přesto si za několik let dokázaly významné soukromé vzdělávací instituce vybudovat v České republice silnou pozici. „Vysoká škola obchodní oslavila v loňském roce 10 let od udělení první ministerské akreditace. Během této dekády vzrostl počet studentů mnohonásobně,“ upozorňuje Jan Lajka.
Kamila Nosková