Na vysokou školu jsem se těšila hlavně kvůli jazykům, konkrétně angličtině. Po studiu na španělském gymnáziu se totiž můj mluvený projev v angličtině dost zhoršil. Při zápisu na mě bohužel nezbyly žádné hodiny s rodilým mluvčím, ale já jsme stále doufala, že vyučování bude mít svou kvalitu.
[ad#obsah]
Bohužel ne všechno se vyvíjelo tak, jak jsem si představovala. Po několika týdnech mi došlo, že hodina a půl týdně angličtiny prostě nestačí. Učitelka byla sice moc milá, ale na hodinách jsme probírali hlavně gramatiku a odbornou angličtinu a moc jsme nemluvili. Navíc mě zklamalo, že učitelka většinu látky vysvětlovala v češtině. Prostě jsem měla pocit, že zapomínám i tu trochu angličtiny co mi ještě zbyla.
Nechtěla jsem to nechat jen tak a začala jsem pátrat po různých formách konverzačních hodin, nejlépe s rodilými mluvčími. Všechno, co jsem ale našla, bylo buď velmi drahé, nebo to zároveň zahrnovalo i gramatiku, kterou jsem celkem obstojně zvládala a nechtěla si jí pořád dokola opakovat, šlo mi hlavně o to naučit se v angličtině komunikovat. A pak přišla záchrana. Na nástěnce ve škole jsem našla zajímavý leták na projekt SPEAK!, který mě zachránil.
Projekt SPEAK! spočívá v tom, že ze zahraničí přijedou stážisté, kteří se většinou zabývají studiem a výukou jazyků a ve většině případů jsou to i rodilý mluvčí. Tito stážisté vedou konverzační hodiny, které se konají jednou nebo dvakrát týdně. To co se mi opravdu líbilo, bylo, že hodiny byly opravdu levné, za 5 lekcí (každý týden jedna) jsem zaplatila pouze 500Kč. Ceny jazykových škol, které jsem procházela, byly mnoho násobně vyšší. Navíc v každé skupině nás bylo maximálně 8, takže člověk opravdu neměl problém se, v průběhu těch 90 minut co lekce trvá, dostat ke slovu. Lekce byly příjemně dlouhé a prostě jsme jen mluvili a mluvili. Díky velmi variabilnímu rozvrhu jsem si snadno našla den a hodinu, která mi vyhovovala nejvíc. SPEAK! dokonce nabízel i další jazyky kromě angličtiny, jako španělštinu, němčinu, ruštinu, francouzštinu nebo dokonce italštinu a také kurzy dvakrát týdně.
Moje lektorka angličtiny Carol byla z Austrálie a byla prostě skvělá. Hodiny byly strašně zábavné, protože Carol vždycky vybrala nějaké zajímavé téma, o kterém jsme společně diskutovali. Dost často jsme porovnávali rozdíly mezi Českou republikou a Austrálií. Jedno z témat bylo například školství. Ta možnost dozvědět se spoustu nových a užitečných informací o naprosto cizí zemi od někoho, kdo tam sám žije, byla pro mě na SPEAK! asi nejpřínosnější.
Rozhodně bych SPEAK! doporučila každému, kdo se chce zlepšit v mluveném projevu v cizím jazyce. Já jsem po těch pěti týdnech opravdu neměla problém se vyjádřit a troufám si tvrdit, že jsem si i rozšířila i slovní zásobu. Navíc, protože Carol byla hrozně milá a vstřícná, jsme zůstaly i nadále v kontaktu a často si píšeme, i teď když je zpátky v Austrálii. A to, že jsem se dozvěděla něco nového o cizí kultuře, byl pro mě naprosto skvělý bonus SPEAKu!
Anna Vlnová