K 1. dubnu 1993 byla oficiálně založena třetí fakulta tehdejší Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích, nyní Univerzity Pardubice – DOPRAVNÍ FAKULTA JANA PERNERA.
[ad#obsah]
Rok 1990, tehdejší společensko-politické změny a záměr rozdělit Československo na dva samostatné státní celky přinesly možnost přenést část výuky a akademického potenciálu z Vysoké školy dopravy a spojů ze Žiliny do Pardubic. Tehdejší Vysoká škola chemicko-technologická v Pardubicích spolu s městem Pardubice a městem Česká Třebová ochotně nabídly a v krátké době zajistily potřebné provozní, organizační, ekonomické a sociální podmínky a zázemí pedagogům i studentům nové fakulty, která nese jméno významného železničního stavitele dráhy Praha – Olomouc.
Jestliže v roce 1993 zahajovalo výuku na nové fakultě 161 studentů v 1. ročníku a 80 studentů ve vyšších ročnících, kteří přišli se svými pedagogy ze Slovenské republiky, aby vytvořili základ akademické obce nové fakulty, dnes je Dopravní fakulta Jana Pernera s více než dvěma tisíci vysokoškoláky druhou nejpočetnější fakultou univerzity.
Spolu s dopravní fakultou Českého vysokého učení technického v Praze představuje Dopravní fakulta Jana Pernera pokračování tradice technicky a technologicky orientované multidisciplinární vysokoškolské výuky, jejíž kořeny sahají v Českých zemích do počátku 18. století.
Dopravní fakulta Jana Pernera se tak před dvaceti lety stala třetí fakultou VŠCHT v Pardubicích a doplnila dvě fakulty existující při vysoké škole od roku 1991 – Fakultu chemicko-technologickou a Fakultu územní správy (nyní ekonomicko-správní).
„Během let se naše vysokoškolské pracoviště vypracovalo v solidní základnu výchovy kvalifikovaných odborníků pro oblast dopravy i spojů v České republice,“ říká děkan dopravní fakulty prof. Ing. Bohumil Culek, CSc. a dodává: „V brzké době získala mladá fakulta všechny atributy univerzitního pracoviště. Nyní zajišťuje bakalářské, magisterské i doktorské studium, má habilitační právo i právo profesorského řízení.
Každoročně opouští fakultu na 400 graduovaných mladých bakalářů a inženýrů, případně doktorů, žádaných odborníků v soukromých či státních dopravních společnostech a podnicích, výrobních, stavebních i obchodních firmách, výzkumných a projektových organizacích, ve státní správě i školství. Jsou připraveni kvalifikovaně navrhovat, organizovat a řídit technologické procesy v dopravních a poštovních systémech, efektivně komunikovat se zákazníky i nadřízenými orgány, provádět akviziční, přepravně-obchodní a spediční činnost, zabezpečovat provoz, údržbu a obnovu dopravních prostředků a infrastruktury.“
Ve dvou bakalářských studijních programech: DOPRAVNÍ TECHNOLOGIE A SPOJE s šesti obory (Dopravní management, marketing a logistika, Elektrotechnické a elektronické systémy v dopravě, Technologie a řízení dopravy, Dopravní prostředky, Aplikovaná informatika v dopravě, Management, marketing a logistika ve spojích) a programu STAVEBNÍ INŽENÝRSTVÍ (obor Dopravní stavitelství) studuje v tomto akademickém roce 1540 vysokoškoláků.
Ve dvou na ně navazujících dvouletých magisterských programech v sedmi oborech (po jejichž ukončení získávají absolventi titul Inženýr – případně Euro-inženýr) studuje 510 vysokoškoláků.
V nejvyšší formě vysokoškolského studia – doktorském studijním programu Technika a technologie v dopravě a spojích a jeho dvou oborech Technologie a management v dopravě a telekomunikacích a Dopravní prostředky a infrastruktura studuje 130 doktorandů.
Na 60 zahraničních studentů, z více než 2 tisíc studentů fakulty, pochází z 15 zemí, hlavně Evropy a Afriky.
Společně s pedagogickou činností vyvíjí pracoviště fakulty také rozsáhlou vědecko-výzkumnou a poradenskou činnost. Zapojují se do projektů základního i aplikovaného výzkumu, a to jak na poli domácím, tak v rámci mezinárodní spolupráce. Zajišťují i další celoživotní vzdělávání a univerzitu třetího věku.
Fakulta má nyní 121 zaměstnanců, z toho 99 akademických pracovníků, působících na 7 katedrách. Kromě hlavních pracovišť v Pardubicích má fakulta dislokovaná pracoviště v České Třebové a vzdělávací a informační pracoviště v Praze, zkušební akreditovanou laboratoř, přepravní laboratoř, ústav pro analýzu nehod a centrum kompetence drážních vozidel, na kterém participují další dvě vysoké školy, dva výzkumné ústavy a celkem osm průmyslových partnerů.
Díky Operačnímu programu Výzkum a vývoj pro inovace fakulta brzy dokončí v technologickém areálu univerzity v Doubravicích poblíž Pardubic nové Výukové a výzkumné centrum v dopravě, které výrazně přispěje ke zkvalitnění praktické výuky a ve svém důsledku k lepší připravenosti svých absolventů na praxi.
V čele fakulty stojí v současnosti v pořadí pátý děkan – prof. Ing. Bohumil Culek, CSc.
(1993-1994 prof. Milan Lánský, 1994-1997 prof. Hynek Šertler, 1997-2003 prof. Milan Lánský, 2003-2006 prof. Karel Šotek, 2006-2014 prof. Bohumil Culek)
K historii vzniku fakulty:
Úryvek a citace z knihy UPa – Dějiny vysokého učení v Pardubicích – Univerzita v proměnách času – 1950 – 2010, autorky prof. Mileny Lenderové z Fakulty filozofické:
První signály, že by mohlo dojít k rozdělení Československé federativní republiky, akcelerovaly od konce roku 1992 vznik další fakulty, fakulty dopravní. Až dosud byla v republice jediná Vysoká školy dopravy a spojů, a to ve slovenské Žilině. Vzhledem k tomu, že v dějinách Pardubicka hrála vždy železniční doprava mimořádnou úlohu, byla jedním z důvodů rozvoje moderního průmyslu a samy Pardubice představovaly významnou železniční křižovatku, bylo vcelku logické, že česká obdoba tohoto dopravního učení může vzniknout právě zde. VŠCHT poskytla nezbytné zázemí; zájem o vznik dopravní fakulty projevili i představitelé České Třebové, města s dlouhou železničářskou tradicí a důležitého železničního uzlu. Dopravní fakulta Jana Pernera, nesoucí jméno stavitele dráhy Praha – Olomouc, byla ustavena k 1. dubnu 1993 a k 5. květnu t. r. získala rozhodnutím Akreditační komise vlády ČR oprávnění k inženýrskému studiu. Do prvního ročníku se zapsalo 161 studentů, 80 českých studentů všech ročníků se spolu se svými pedagogy vrátilo ze Slovenské republiky. Díky žilinskému předchůdci měla DFJP hned zpočátku všechny atributy univerzitního pracoviště – doktorské studium, habilitační práva a práva profesorského řízení. Mimo Pardubice disponovala fakulta pracovištěm v České Třebové a ve Starém Hradišti u Pardubic. Prvním děkanem DPJP se stal 26. března 1993 Milan Lánský.
Tak proběhla transformace VŠCHT v Pardubicích ve vysokou školu univerzitního typu. Po formální stránce byla uzavřena rozhodnutím poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 16. února 1994. Návrh na změnu názvu Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích na Univerzitu Pardubice předložil v parlamentu poslanec František Kozel. Pro změnu názvu hlasovalo
118, proti bylo 7, 18 poslanců se zdrželo. Nový název vešel v platnost 31. března 1994. Šestá z nových českých univerzit – Univerzita Pardubice – byla na světě, studovalo na ní 2 341 posluchačů.
Výňatek z článku Dopravní fakulty Jana Pernera k sedmiletému výročí existence fakulty v Pardubicích ve Zpravodaji UPa:
Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice zahájila svoji činnost dne 1. dubna 1993, i když založení Katedry dopravy na půdě Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích, jako přípravného pracoviště nové dopravní fakulty, spadá do podzimu roku 1992. V té době také představitelé města Česká Třebová potvrdili zájem o vybudování dislokovaného pracoviště připravované dopravní fakulty.
Důvody vzniku dopravní fakulty byly především politické. V bývalé ČSFR zabezpečovala výchovu vysokoškolských dopravních odborníků Vysoká škola dopravy a spojů v Žilině. Vzhledem k politické situaci, která na Slovensku signalizovala rozpad Československa, vznikly již v září 1990 první úvahy o možné nutnosti obnovit v České republice vysoké dopravní školství, jehož existence je pro každý suverénní stát nezbytností. Byla vytvořena skupina pedagogicko-vědeckých pracovníků, kteří zahájili přípravné práce. Skupina analyzovala několik alternativ možného řešení, které by umožnilo zabezpečit kontinuitu výuky i vědecko-výzkumné činnosti. V letech 1991 až 1992 bylo v ČR kontaktováno několik vysokých škol, proběhly konzultace na Federálním ministerstvu dopravy, na Ústředním ředitelství ČSD, na některých Oblastních ředitelstvích ČSD a na MŠMT ČR.
Zcela jednoznačný zájem o vytvoření dopravní fakulty projevila Vysoká škola chemicko-technologická v Pardubicích a město Pardubice. V listopadu 1992 byly zahájeny intenzivní přípravy na realizaci dopravní fakulty pojmenované na počest Jana Pernera jeho jménem. Byla vytvořena podrobná studijní dokumentace, připraveno personální zabezpečení pedagogické, vědecké, administrativní a technické činnosti fakulty. Vědecká rada VŠCHT projednala a schválila návrh na zřízení Dopravní fakulty Jana Pernera.
V únoru 1993 bylo evidováno 161 přihlášek do 1. ročníku studia na DFJP. Tito studenti společně se skupinou osmdesáti českých studentů všech ročníků, kteří přišli se svými učiteli ze Slovenské republiky, vytvořily základ studentské obce nové fakulty. V březnu 1993 byly všechny potřebné materiály předloženy Akreditační komisi ČR, Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvu dopravy a Radě vysokých škol. Dne 5. května 1993 Akreditační komise ČR schválila Dopravní fakultu Jana Pernera jako fakultu inženýrského studia.
Ve skupině studentů, kteří přešli do Pardubic, bylo také 9 studentů, absolventů 4. ročníku studia na Vojenské fakultě VŠDS v Žilině. A tak o rok později, rok po založení dopravní fakulty, se na její půdě zpracovávaly první diplomové práce, konaly státní závěrečné zkoušky a promoce.
S Fakultou dopravní ČVUT v Praze, která byla společně s DFJP založena v roce 1993 tvoří Dopravní fakultu Jana Pernera základnu výchovy vysokoškolských odborníků pro oblast dopravy v České republice. Obě fakulty představují pokračování tradice založené Vysokou školou železniční v Praze a předtím Českým vysokým učením technickým v Praze. Touto cestou představují obě fakulty také kontinuitu tradice vytvořené v roce 1707 založením první veřejné inženýrské školy ve Střední Evropě, nazvané Stavovská inženýrská škola v Praze. Ovšem kořeny technické výuky u nás jdou hlouběji, až do roku 1344 do dob císaře Karla IV. a jsou spojeny se jménem Matyáše z Arrasu.
Valerie Wágnerová